Toxicita sinic / cyanobakterií

Sinice jsou velmi drobné a velmi jednoduché autotrofní prokaryotické organismy, evolučně nesmírně staré a jsou schopné žít téměř ve všech biotopech na zeměkouli. Odhad četnosti jejich taxonů se pohybují v řádu min. 200 rodů a několik tisíc druhů. Sinice jsou fotosyntetizující eubakterie a složení buněčné stěny sinic vodního květu a bentických sinic se neliší od složení buněčné stěny jiných bakterií (chemickým složením se neliší od buněčné stěny Salmonel).

Český název sinice pochází z termínu "sinný" = modrý. To je v podstatě překlad "latinského" názvu, z řeckého cyanos = modrý. Sinice produkují řadu chemických látek působících jako toxiny.

Žijí téměř všude – ve sladkovodním i mořském planktonu, v nárostech, v půdě, na smáčených stěnách, uvnitř kamenů. Typické je pro ně osazování všech extrémních biotopů, s výjimkou extrémně kyselých lokalit. Sinice jsou kosmopolitní organismy, které žijí i na sněhu, skalách, kůře stromů, srsti zvířat, v jeskyních. Šíří se větrem apod. Byly identifikovány také jako součást domácího prachu.

Pro planktonní druhy je typická schopnost vytvářet při nadbytku živin tzv. vodní květ. Mnohé druhy jsou navíc jedovaté, takže způsobují značné vodohospodářské problémy. Sinice vodního květu dokáží tvořit celou řadu velmi jedovatých látek- toxinů, nebo mohou fungovat jako spouštěče alergické reakce- alergeny. Toxiny sinic (cyanotoxiny) jsou látky sekundárního metabolismu, tedy látky, které nejsou využívány organismem pro jeho primární metabolismus.

Sinice jako alergeny

Sinice si zaslouží pozornost i jako možné potencionální alergeny pro své široké rozšíření a vysoký obsah proteinů. Alergie citlivých skupin lidí na sinice jsou známy řadu let, dobře protokolované údaje jsou již z let šedesátých.

Silný rozvoj sinic ve vodních nádržích je spojen zejména s postupující eutrofizací životního prostředí (jde především o fosfor). Ve vyváženém ekosystému k takovým silným nárůstům masy sinic nedochází.

Z monitoringu prováděného v posledních letech vyplývá, že problematika cyanobakterií na vodních nádržích v ČR je alarmující a že dominance sinic má stálou vzestupnou tendenci.